Zkamenělá svatba

Při staré cestě do Bukova bývala řada velkých kamenů. Lišily se však od obyčejných balvanů, protože byly strakaté a tedy nápadné. Vypráví se, že zde zkameněla svatba.

V Bukově byla velká svatba, a tak někteří domácí ani do kostela nešli a připravovali hostinu. Všechno už měli nachystané, vyhlíželi svatebčany, ale ti nikde. Obřady se nějak protáhly, a proto odjížděli od kostela se značným zpožděním.

To už však domácí přešla trpělivost a kterýsi z nedočkavců zvolal: „To oni jistě zkameněli!“

Přesně v tu chvíli svatba, která už byla na cestě, skutečně zkameněla a domácí se jí nikdy nedočkali. Šli proto svatebčanům naproti, přišli až do kostela, ale nikoho nepotkali. Až na zpáteční cestě si všimli kamenů u cesty, jež zde dříve nebývaly. Když je spočítali, bylo kamenů přesně tolik jako svatebčanů. Zbytečné však bylo všechno naříkání, svatba už domů nikdy nedorazila.

Pověst byla převzata z knihy O jilmových huslích od Hynka Jurmana.